V roce 2005 vydala Nadace Karla Svolinského a Vlasty Kubátové jako svou 4. publikaci v edici ARS FONTES
Prezident Nadace Karla Svolinského a Vlasty Kubátové: Tomáš Kotouč
Edici řídí: Daniel Markvart
Autoři koncepce a textů publikace: Vanda Skálová, Tomáš Pospiszyl
Jazyková redakce: Martina Mašínová
Rejstřík: Ondřej Váša
Překlad resumé: Marcela Krejčíková, Monika Vopálenská
Autoři fotografií: Ota Palán, Vasil Stanko, Rudo Prekop, Michal Kratochvíl,
Aleš Hůlka, Josef Macháček, Václav Chochola, Berenice Abbott, P. L. Sperr, Alena Kotzmannová, Oldřich Stefan
Grafická úprava: Martin Pivrnec
Sazba a zlom: Martin Pivrnec
Tisk: Triangl
Náklad: 1000 kusů
Vydání první
ISBN 80-239-4304-9
Jméno malíře Aléna Diviše (1900–1956) se stalo synonymem uměleckého outsidera. Samotářský a nezařaditelný tvůrce halucinačních vizí, hororových scén i procítěných spirituálních výjevů byl doposud jednou z nejméně probádaných osobností českého výtvarného umění dvacátého století. Alén Diviš žil od roku 1926 v Paříži, kde jeho tvorba kolísala mezi vlivy kubismu, expresionismu a klasicismu. V září roku 1939 byl zatčen a obviněn ze špionáže. V obávaném pařížském vězení La Santé strávil téměř šest měsíců v samovazbě. Stěny cely, pokryté nápisy a kresbami vězňů, se staly podkladem pro jeho budoucí improvizovanou uměleckou tvorbu. Po dramatické cestě koncentračními tábory ve Francii, Maroku a na Martiniku našel v roce 1941 útočiště v New Yorku, kde začal umělecky zpracovávat traumatické zkušenosti posledních let. Do Československa se vrátil až v roce 1947 a dočkal se krátkého období zájmu o svou práci. Po roce 1948 ho však brzy čekala chudoba a zapomenutí. Na konci čtyřicátých let vytvořil ilustrační doprovod k baladám Karla Jaromíra Erbena, knižně však s jeho ilustracemi vyšla jen Svatební košile. V tíživé atmosféře padesátých let se Alén Diviš obrátil ke spirituálním tématům, jeho dílo uzavírají uhlové kresby inspirované biblickými příběhy. Když v roce 1956 zemřel, zůstalo mu věrných již jen několik nejbližších přátel. Pro Divišovo dílo je charakteristické těsné propojení životních osudů s uměleckou tvorbou. Jeho práce představuje originální příspěvek k tématu primitivismu ve výtvarném umění avantgardy, příklonem k němu Diviš vyjádřil svou skepsi k západní civilizaci a moderní době.